Etymologie: Příslušný tvar znaku 菐^# z věštebných kostí zobrazuje hrubého otroka či sluhu, jenž rozpřahuje paže při padnutí na tvář. Odlišujte 菐 od 業 (stojan s vroubkovanými dřevěnými podpěrami na obou koncích) a povšimněte si, že dnešní význam znaku 菐 (houština) je přejat z graficky podobného 丵. Nad hlavou otroka visí jehla (naznačující oslepování otroků: srov. 艮, 民 a 童) a připojen je i ocas, který bezvýhradně zdůrazňuje téměř zvířecí povahu otrokova nízkého postavení. 僕 přidává 人 člověk pro zdůraznění a upřesnění → sluha (člověk nízkého původu a hrubých způsobů) → skromný odkaz k sobě samému → já (← neformální mužské označení sebe sama).