Etymologie: Příslušný tvar z bronzového nápisu je prvek spojující 東 (probodnutý pytel) a 土 hlínu (naznačující tutéž představu, jaká je v 重, tedy tíhu tlačící mocně k zemi) + další prvek spojující jehlu a oko → probodnout jehlou oko dítěte-otroka (srov. 民, 敃 a 僕) → dítě (← dětský sluha ← sluha ← otrok). Dnešní tvar slučuje horní dva prvky do 立 a spodní dva do 里.