Etymologie: 缶 vydutá hliněná nádoba či váza + to, co původně nebylo 本, nýbrž pravý prvek^# znaku 肺, zde užitý jen pro zvuk k přepisu první slabiky sanskrtského pátra (mísa: 缽多羅), jaká se tradičně předávala z buddhistického kněze či mnicha na jeho nástupce → hliněná mísa; žebrácká miska. Dále hrnec a lebka, díky podobnosti tvaru.