Etymologie: Příslušný tvar z pečetního nápisu ukazuje 言^# slova + čáru v prvku úst dole → nezřetelný zvuk zadržený v ústech (nevycházející z nich jako řeč; srov. 吟) → zvuk; hluk; tón → zpráva o; čtení on čínského znaku (← číst znak jeho sinojaponským zvukem; protikladem je 訓, kde jde o uchopení významu znaku).